NVP Brno aneb Výletní víkend

Dlouho plánovaný výlet spojený s výstavou v Brně a klubovou výstavu Retriever klubu se opravdu povedl. V pátek 16. září jsme s Bárou a Artíkem (www.art.4fan.cz) vyrazili směr Brno. Veškeré naše obavy čím že to vlastně pojedeme roptýlila teta Nikol (www.malaus.cz), která nám velkoryse půjčila auto. Děkujeme:)!

Z domova jsme vyráželi lehce po jedné hodině. Bára se pro mě stavila (máš svatou trpělivost, holka:) ), fábinka na silnici opravdu "seděla", když jsme to všechno naložily:)! A že toho bylo opravdu hodně. Zásoby na 3 dny + výbava na stanování + výbava na výstavy + 2 psi...no měli jsme to s místem jen taktak:)! Cesta probíhala v pořádku, za neustálých vtípků a pacifikování psů, kteří začínali být delší cestou otrávení. Byla jsem zvědavá na kemp co Bára vybrala. Podle fotek přitažlivé místečko má očekávání nezklamalo. Barča strategicky vybrala kemp Oaza (www.kempoaza.cz) ve vesnici Ostrovačice - blízko do Brna i do Oslavan. Areál bývalého statku nás mile překvapil. Obří zahrada, krásné stavení s dobovými prvky a vstřícní majitelé. Pejsci nevadili ("bydlí" tu dokonce bez příplatků!), mohli si pobíhat po celém kempu. V půlce září v kempech moc návaly nebývají...zkrátka byli jsme tam sami:)! (nakonec se zde ubytovala ještě rodinka s dětmi v karavanu, ale ty nepočítám, protože jsme o nich skoro nevěděli:)...

Na místo jsme dorazili v pozdním odpoledni. Rozbalily jsme stan, psiska radostí bez sebe, že jsou z auta venku, začala hned zkoumat nové prostory. Ritu nejvíc uchvátili králíci v králíkárně, Artík byl v pokušení prohnat slepice:)! Chtěli jsme jít na procházku, ale ani já a ani Bára jsme se v okolí nevyznaly, takže jsme "přizvaly" ještě Hanku, Péťu a jejich smečku (www.jackiesdream.cz). Procházka v zapadajícím slunci po sklizených polích byla po dlouhém sezení opravdu příjemná. Hlavně pro psy, kteří chytli "druhý dech" a vychutnávali si prochajdu plnými doušky. 

Cestou do kempu jsme nakonec dohledaly i supermarket, takže jsme o hladu nezůstaly:)! Ke stanu jsme dorazili za šera. Naše přesvědčení, že určitě brzo usneme (musíme!) se rozplynulo sotva jsme na sebe natáhly naše spací oblečení :D! Svými "modely" jsme se bavily dlouho do noci:))! Moje úvahy, že psi nás ve stanu spolehlivě zahřejí a že se tak malý prostor brzy "zafuní" (musí!) se taky brzo rozplynul. Stejně rychle jako pára, která mi šla (určitě!) od pusy. I když jsem měla oteplováky a teplou mikinu, klepala jsem se jako ratlík. Bára mi (škodolibě) půjčila bílou pletenou čepici (ta byla od babičky nebo po babičce??!), která vyvolala další salvy smíchu (no, člověka to aspoň trochu zahřálo...) a za náš pobyt si vysloužila pracovní název "kondom" (ta čepice! Vypadala vážně všelijak...). Nohy jsem měla jako led a i přes silné ponožky (další historický artefakt v naší výbavě) jsem cítila, jak se venku ochladilo. Psi se vůbec netulili, právě naopak...jak se člověk odvalil, okamžitě zalehli vyhřáté místo a odmítali se hnout, Rita zvyklá na pelech ve kterém má "něco pod hlavou" zabrala hned jak vlezla do stanu Báře polštář:))! Zvířata chodila do stanu samozřejmě řádně urousaná z mokré trávy, tlapky si sušila zásadně na spacácích a instinktivně zabírala "v noře" nejlepší místa.

Vzbudila jsem se kolem druhé ráno (s rampouchem na nose), v rozepnutém spacáku (jakto?), s "kondomem" bůhví kde... Bára mě soucitně přikryla záložním spacákem (díky...) a já za velkého sebepřemlouvání dospala do šesti hodin. Ze stanu jsme se vypotáceli kolem půl sedmé. Já jsem rázovala s "kondomem" na hlavě do koupelny, zatímco Bára balila to nejpotřebnější...čekal nás náročný den....

Zahřála jsem se až před Brněm v autě. Naštěstí počasí přálo. Sluníčko brzy vykouklo a teplota se přehoupla přes letních 25 stupňů. První co nás schladilo bylo parkovné...180 korun českých bylo opravdu přehnané. Druhá nepříjemná situace nastala, když jsme se nemohli dostat do areálu. Nejdřív to na nás zkoušeli s argumenty, že musíme počkat na veterináře, až pak se brána otevře. Ale problém byl evidentně v organizaci a komunikaci mezi jednotlivými vstupními branami. U brány pro auta nás muži v černém a sluchátky v uchu posílali nahoru, abychom prý prošli vstupem pro lidi. U vstupu pro lidi se už ale čertil jiný "tajný agent" (chápu, že říkat to 100x prostě naštve), že máme jít bránou (tedy vjezdem pro auta)... Takhle si nás posílali dobrou půl hodinu, Báře už odumírala ruka z kennelky, lidi nadávali... nakonec jsme museli obejít půlku areálu a dostat se tak k úplně jiné bráně. Tam už bylo naštěstí vše v pořádku a my jsme se úspěšně dostali do areálu brněnského výstaviště, na 20. Národní výstavu psů všech plemen.

Flatíci byli tradičně venku. Účast byla hojná. Posuzovala zahraniční rozhodčí - paní Barbara Krumpak ze Slovinska. U kruhu už čekala Janička (www.velvetdiamond.4fan.cz) a držela nám místo. Sluníčko začalo připalovat. Když začalo posuzování bylo už vedro k padnutí. (pro psy...mě konečně odpadnul rampouch od nosu...) Paní rozhodčí prozřetelně posílala účastníky hojně obsazených tříd, kteří právě nebyli posuzováni, do stínu. Posuzování bylo pečlivé. A dlouhé....Na řadu jsme přišly s Ritou skoro až k poledni. Artík mezitím vybojoval ve třídě šampionů V3. Rita už byla otrávená. Vím, že výstavy nejsou její nejmilejší zábava (ale má smolíka), přesto se docela snažila. Nastupovaly jsme proti dalším 7mi fenám v Mezitřídě. Každého psa paní Barbara posuzovala dobrých 5 minut. Ale byla moc pečlivá a milá. Našla čas i na mazlení s pejsky a protože měla na výstavě na posouzení jen flatíky, tak si to vychutnávala. Došlo i na komickou chvilku, když jsem Ritě srovnávala zadní nohu a ona jí neustále dávala dopředu. Po pátém pokusu už jsem vzdychala a paní Krumpak se začala smát. Říkám (anglicky samozřejmě, slovinsky nedám ani ránu), že se omlouvám, že Rita je teď opravdový puberťák:)! A ona na to, že se nic neděje, že je to vidět:))! S Ritou jsme si nakonec vyběhaly V3...posudek máme moc pěkný, ale byla tam i fráze, kterou jsem čekala: bohužel dnes není ve své nejlepší srsti. Co se dá dělat...do příště nějakou nalepíme:)! Našemi přemožitelkami byly Abby od Princezny Kačenky (V1 CAC) a Crazy Charlize z Mokré Hory (V2, r. CAC).

Rita při posuzování...

...nakonec V3!

Rita 16 měsíců

Svoji druhou výstavu tu prožila i Pája s Dorinkou (www.flatdoreen.blog.cz), které bojovaly ve třídě Mladých s dalšími 5ti fenami. Dorinka se líbila a ve velké konkurenci si vyběhala krásné druhé místo V2! Ale bylo to těsné! Blahopřejme holky!

Angelic Patience Black Lolly "Doreen" - 16 měsíců - při posuzování

Po výstavě jsme se vrátili do kempu. Po chvilce odpočinku na lehátku u bazénku (vážně tam byl!) jsme vyrazili na prochajdu do polí. Tentokrát sami. Rita s Artíkem objevili potůček a řádně se vybahnili, takže spokojenost největší:)! Artík si na svých sólo probíhačkách dokonce našel "cosi smradlavého" a neváhal se "navonět". Už jsem se těšila na další noc, až s ním zalezu do stanu!

Od minulého večera (po psí nedojedené večeři) s námi spalo ještě mrtvé kuře, které přece byla škoda vyhodit (a tak se vyhodilo až v neděli). Obleky už jsme nekomentovaly...Zdokonalila jsem nově nabytou zručnost při hledání a nasazování "kondomu" na hlavu v polospánku, s jednou rukou zapnutou ve spacáku. Bára mě přikryla druhým spacákem už bez debat. Byla by velká škoda (spíš pěkná blbost) schladit těla rozpálená a vyhřátá z odpoledního slunce ve sprše. Tak jsme si zahrály na čuňátka a koupání nechaly až na doma... Došla řada i na dlouho opovrhovaný nápad přitulit se. Sestěhovaly jsme se s Bárou doprostřed stanu. Začalo se ochlazovat. Zevnitř stanu se začaly srážet kapky (kdo tam tak funěl, jestli my nebo psi, to už se asi nedozvíme). Báru jsem (budeme tvrdit, že nevědomky) vystrčila z karimatky na psí deku. Rita toho hned využila a lehla si na záda mezi nás. Teplo bylo oproti předchozí noci nesrovnatelné. Člověk si zvykne na všechno. Rita se kroutila, občas se vystřídala s Artem, občas si lehla obráceně. Do nedělního rána jsem se vzbudila až s budíkem...první pohled patřil černému psímu zadku, který jsem měla před nosem...člověk si musí zvyknout na všechno...

Čekalo nás balení stanu a vůbec všeho, co leželo někde jinde než v autě. Tentokrát se frčelo směr Oslavany. Klubová výstava pověstná svou skvělou atmosférou a spousta krásných psů. Hurááá!

Rita přihlášená nebyla. Čekala jsem hárání a bylo mi líto vyhozených peněz. Nakonec jsem zalitovala. Anglická specialistka na plemeno byla starší, velmi milá paní. Artíkovi se nedařilo tak, jak by si Bára přála. I to se občas stává... Každopádně podívaná to byla skvělá. Sedly jsme si s Janou tak dobře, že jsme slyšely doslova každé slovo z každého posudku. Do Brna s námi jelo i Bářino domácí tiramisu (výborné!). To jsme samozřejmě domů nedovezly...

Cesta domů byla poněkud náročnější. Kvůli koloně na dálnici (,která se rozjela sotva jsme odbočily na sjezd) jsme změnily trasu. Psiska nebylo ani slyšet, prospala celou cestu. Z Nikčiny navigace se vyklubala pěkná potvora, která včas (!) nehlásila odbočky a byla velký fanda do věty: Na nejbližším možném místě se otočte. Její monotónní hlas nás vytáčel do bezvědomí, při dalším špatném odbočení jí Bára prorokovala brzkou smrt, jestli se "ta ženská v družici" ještě jednou přeřekne. I když jsme jeli podle ukazatelů na Prahu, pořád mlela svou a nenechala si nic rozmluvit. Jinou cestu se jí hledat nechtělo, Pražský okruh ještě neznala a když jsme sjeli konečně podle jejích představ, vítězoslavně nám hlásila počet kilometrů do cíle...

Byl to víkend plný hledání správných cest, obchodů s jídlem, přátel, krásných retrívrů, milých rozhodčích a nadávání na "paní v družici". Každopádně jsme si to užili na 110% Příště jedem znova!