The Golden Age 

Ráda chodím do knihkupectví, už kvůli té nasládlé vůni nových výtisků. Ale voní to tu také novými informacemi. Jak jsem si alespoň zpočátku myslela.

Už pěknou řádku let se potloukám po stránkách odborných příruček o psech, často zaměřených právě na toto plemeno. Specializované knihy však ani zdaleka neuspokojují moji touhu dozvědět se něco více, než vědí ostatní. Pár stránek lesklého papíru, příliš často ty samé věty (možná jinak zformulované) a stejné fotografie stojí často i přes 200 korun. Přitom to jediné co upoutá je možná barevný, pěkně graficky zpracovaný obal s chlupatým hafanem uprostřed. A autor. Veterinář – to vyvolává pocit odborného čtiva. Zkušený chovatel – to je zase příslib familiárního přístupu proloženém veselými příhodami vlastních zkušeností. Jenže prolistování vede téměř k přesvědčení, že autoři od sebe opisovali jako nezvedení školáci. Nic nového. Zlatý retrívr je pes. Zlatý retrívr má rád vodu. Zlatý retrívr není vhodný na hlídání, ideální do rodiny s dětmi. Pár slov o povaze. To, že se musí venčit nebo krmit jistě mnohé nepřekvapí. Samé obecné informace, díky kterým by knize slušel titulek spíše Náš pes nebo něco podobného. Protože to, co se skrývá pod názvem zlatý retrívr často pasuje skoro na každého psa. Navíc se téměř úzkostlivě vyhýbají všem náznakům historie zlatého retrívra, často tuto poměrně obsáhlou kapitolu vtěsnají do pár řádků, které navíc obsahují dosti zkreslené informace, často mylně uváděné v dobách dávno minulých, kdy romantičtí snílci věřili, že první pár „žlutých“ psů získal sir Tweedmouth ze skupiny ruských cirkusových psů a podobně. Legenda praví… Jiná legenda zase říká, že…

Držíte v ruce publikaci, která Vás bude provázat bohatou, i když krátkou historií tohoto plemene. Na pár okamžiků se ocitneme na obrovském panství uprostřed hlubokých lesů. Těžká černá kopyta se zabořila do rozblácené země. Měkká lesní půda je na malou chvíli úplně pohltila, sevřela ty útlé svižné nohy, aby se s dalším krokem rozprskla na všechny strany. Skupina lovců na koních jede krajinou. Pospíchají. Stmívá se a od nedaleké řeky se do údolí vkrádá hustá mlha. U každého sedla se natřásají baculaté kachny. Zpěnění koně pohazují hlavou a nezvózně okusují udidla. Pod zhasnutým nebem se lekají téměř každého pohybu. Nejistě zvedají nohy, když se kolem nich prožene smečka psů. Ti si však dávají velmi dobrý pozor, aby se neocitli příliš blízko roztančených kopyt. Běží napřed, znají cestu na zámek... Že to zní téměř jako pohádka? Také, že to pohádka je. Tak se pohodlně usaďte a zaposlouchejte se do příběhu psa se zlatou srstí, který Vám chci vyprávět.

Bylo nebylo, před dávnými a dávnými časy ve stařičké Anglii….